Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čas sváteční, čas vánoční. Však to znáte. Namísto snášejících se sněhových vloček bude chcát studený déšť a bílé závěje již tradičně ustoupí rozbředlému blátu...
Brazilský seriál, který trhá rekordy závěru roku 2024. Navíc je často přirovnáván k Rivalům od Rona Howarda.
Těch nadějných, neřkuli přímo skvělých post-punkových kapel, už tady za poslední léta teda bylo více než dost.
Americko-německé duo debutuje se svojí nahrávkou, která je nefalšovaným a neředěným gotickým rockem.
Láska na pár kliků aneb sveden algoritmy jednoho nejmenovaného technologického giganta. Takto jsem před drahně lety (ne)chtěně spadl do náruče neo-progresivistů AIRBAG poté...
Čtvrté album švédských REPUKED zastihlo skupinu v možná trochu překvapivé poloze. Tedy pokud srovnáme předchůdce „Dawn of Reintoxication“ z roku 2020 s letošní nahrávkou...
Není to tak dávno, co jsem v rámci našeho shoutboxu krátce hodnotil LIMINAL SHROUD, melodický black metal vycházející poměrně netypicky pod patronací Willowtip Records.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Heleď, já vůbec nevim, jak to ti Švédi dělaj. Už jsem to asi někde psal, ale pokaždý, když někdo pod modrožlutou vlajkou vezme do ruky kytáru, je zaděláno na něco parádního. A je jedno jestli hraje metal, hardcore nebo jako v tomto případě vychlastanej rock’n’roll říznutej křupanským country a obalenej bluesovým kouřem.
